V předchozím příspěvku jsem se zamýšlel, proč mi přijde, že jsem nic nestihl, a přitom mám hromadu volného času. Daný příspěvek bych chtěl rozvést a zamyslet se nad mojí schopností změnit se.

Občas si zadám úkol potažmo činnost, která vyžaduje vyjít z mé komfortní zóny. Když začnu řešit daný úkol, začnu i přemýšlet, co vše je potřeba zařídit pro jeho splnění. Pokud to ale shledám příliš obtížné, přestanu to řešit a odložím celý úkol na později. Po nějaké době se k němu opět vrátím a s velkou pravděpodobností si uvědomím, co po mně požaduje, a opět ho opustím a odložím. Když už se blíží nejzazší termín splnění, začnu ho šnečím tempem řešit a splním ho jen taktak.

Ty úkoly jsou v podstatě snadné, ale já jsem neschopen dokopat se k tomu, abych je začal řešit. Důvod je jednoduchý, nejistota, odvaha, sebedůvěra. Když už mám nějaký takový obtížný problém řešit rozběhne se mi v hlavě snad desítka různých scénařů, co se bude dít, hlavně když udělám něco špatně. Jakmile si uvědomím, že prakticky všech scénářích se nic závažného nestane, přijde druhá fáze, hledání odvahy. Ta vypadá, že najdu odvahu, ale ihned mi do hlavy naskočí další scénář a odvahu ztratím. Když už získám odvahu, většinou tím, že si uvědomím, že nesplnění má daleko horší výsledek než splnění, dostaví se někdy další fáze scénářů, která někdy trvá do projevení výsledků, jež převážně bývají kladné